Kapitola 37
Pátý den druhého měsíce
Když jsem se vzbudil z toho hrozného snu, vzpomněl jsem si, že společná dovolená s Jenifer v Amsterdamu byla opravdu naše poslední, protože jsme se asi dva týdny po návratu rozešli. Tedy ona mi dala kopačky, protože jí prý konečně došlo, že z toho nic nebude.
Jednak ona byla židovka, kdežto já ateista
Ona byla vysoká volejbalistka a já programátor
A taky jsem gay, což ona nebyla.
Dodnes nevím, proč to vlastně udělala.
Bylo by hezké se jednou probudit svěží, do krásného slunného dne a poslouchat zpět ptáků v korunách stromů. Bohužel to bylo trochu jinak.
Když jsem se za úporné kocoviny konečně vyškrábal z postele, bylo podle hodin něco po poledni a slunce sice svítilo, ale asi na jinou planetu.
Na mém ostrově pršelo tak hustě, že ryby nepoznaly, když vylezly z moře a plavaly po souši. Takhle nějak musel vzniknout první obojživelník. Pane Darwine, vždycky jsem vám věřil.
Prostě další den v ráji.
Zdálo se, že mě čeká další den, kdy nic dělat nebudu. Na jídlo jsem neměl náladu, pro ranní hygienu stačilo vystrčit zadek přes hranu nákladového prostoru a pak se jen otočit a vyzvracet se. Po chvíli jsem si zvracení zopakoval a byl čas jít si zase lehnout. Všechno mě po předchozím dni bolelo a nejvíc rozbitá ruka. Natočil jsem si trochu dešťovky k pití a šoural se zpátky do postele.
Vážně je lepší než předražená voda z ledovce, ale vzhledem k mé kocovině bych klidně pil i Earl Grey.
Solární nabíječky prokázaly neuvěřitelnou účinnost, když i při permanentně zatažené obloze dokázaly nabít notebook opět na sto procent. Škarohlíd, by sice podotkl, že to trvalo pět dní a mělo to být za šest hodin hotové, ale já jsem optimista, takže jsem jen hlasitě zvolal, abych zase jednou slyšel svůj hlas:
“Hurá, mám nabitou baterku”
Sbírka filmů a seriálů sice trochu prořídla, obzvláště po mém posledním testování, jestli Blu-Ray disk dokáže přeletět nákladový prostor, ale pořád bylo z čeho vybírat. Nějakou šílenou souhrou okolností, štěstí a určitě i smůly, jsem našel pár disků s remasterovaným seriálem MacGyver. Vyhlásil jsem tedy studijní volno s cílem načerpat inspiraci a nové znalosti.
Když jsem po deseti hodinách vyčerpávajícího sledování seriálu šel spát, byl jsem o něco střízlivější. Ale také trochu odpočatý a plný poznatků, jak pomocí předmětů denní potřeby vyrobit téměř cokoliv.
Až budu zavalený sněhovou lavinou, nebo budu potřebovat pomocí náboje otevřít ocelové dveře, budu vědět, jak na to.
Škoda, že v žádném díle, co jsem viděl, nebyl MacGyver na pustém ostrově. Pevně ale věřím tomu, že kdyby tu byl se mnou, do hodiny po ztroskotání by měl plán a po dalších třech hodinách bychom popíjeli margaritu pod slunečníkem na pláži Copacabana. A kdyby na ostrově byl MacGyver sám, trvalo by mu to o půl hodiny méně.
Když jsem usínal, uhnízdila se mi v hlavě myšlenka, že je škoda, že to takhle v běžném životě nefunguje. Ale život není televizní seriál a ve skutečnosti by něco takového zvládnul jen Chuck Norris.
Po celodenním sledování MacGyvera nebylo divu, že se mi o něm i zdálo. Sen byl ale nesourodým sestřihem všech jeho seriálových scén, včetně několika, které jsem snad v seriálu ani neviděl.
Vesměs to ale ani nestojí za zmínku. Snad jen to, že všechny scény začínaly tak, že si sundal košili. To si ze seriálu taky nepamatuju.