Několik hodin podřimovala ale spíš byla vzhůru, než že by opravdu usnula. Vždy jí dělalo problémy usnout s prázdným žaludkem a na pohupujícím se gauči uprostřed dne to bylo téměř nemožné. Slunce svítilo vysoko na obloze, ale husté mraky ho téměř dokonale zakrývaly a nebylo tak žádné nepříjemné vedro. Nad řekou vanul vítr, který Fany příjemně ochlazoval a čas od času přinesl nějaké zajímavé pachy. Mít svůj pytel s granulemi, byla by Fany skoro spokojená.   Otevřela jedno oko a zkontrolovala, jestli pytel s granulemi je opravdu pryč. A stejně jako mnohokrát předtím, i tentokrát se smutně přesvědčila, že na gauči kromě jí samotné nic dalšího není. Řeka pomalu tekla, nad vodou…

  Místní noviny v jednom malém městě blízko řeky otiskly na osmé straně krátký článek o muži, kterému nedávná povodeň odnesla dům a veškerý jeho majetek. Článek vyprávěl o tom, jak muž projížděl krajinou podél řeky a hledal svého psa, kterého voda také odnesla. Zůstalo mu jen auto, v něm přespával. Oblečení měl jen to, které měl na sobě, ale přesto stále vytrvale a tvrdohlavě hledal svého psa.   Noviny tak žádaly své čtenáře o pomoc a popřály neznámému muži hodně štěstí při jeho hledání. Příběh končil přáním, aby vše dobře dopadlo.   My už ale víme, jak celý příběh skončil a víme i to, že příběh Fany byl o hodně zajímavější…