• Průvodce moderního trosečníka

    Kapitola 47

    Dva dny do odletu   Probudil mě zvuk budíku, který mi na chvíli připomněl vyzváněcí tón ve starých telefonech. Skoro jsem ani nesnídal, jak jsem spěchal k letadlu provést poslední kroky sestavení a oživení motoru a palubních systémů. V tom spěchu mi uklouzla bota na žebříku a já spadnul dolů. Bylo to jen metr vysoko, ale i tak to dost bolelo. Přinutilo mě to uklidnit se a zpomalit. Nemělo smysl něco uspěchat nebo se zranit dva dny před odletem domů. Cestou nahoru jsem se zklidnil a opět jsem uvažoval racionálně. To bylo jen dobře, protože mě čekala asi nejdůležitější práce na letadle a já musel mít čistou hlavu.   Radši se vrátím…

  • Průvodce moderního trosečníka

    Kapitola 46

    Čtrnáctý den, druhý měsíc.   Nadešel den sestavení letadla. Z postele jsem vyskočil při prvním zazvonění budíku. Hlavně proto, že mě čekalo letadlo, ale také abych vyhnal z hlavy ten hrozný sen. Snídani jsem rychle zhltnul a hygienu zase odbyl, jen abych se co nejdřív dal do práce. Tolikrát jsem si to před spaním plánoval, že bych snad letadlo postavil i se zavřenýma očima.   Ale radši to tak dělat nebudu. A snad to bude bez použití lepidla a izolepy. Z jeřábu, umístěného na vzletové palubě, viselo dolů lano. Lákalo mě pořádně za něj zatáhnout a vyzkoušet, jestli mě unese. Byla by to zkouška mých svářečských dovedností, ale nějak se mi do toho…

  • Průvodce moderního trosečníka

    Kapitola 45

    Třináctý den, druhý měsíc Ráno jsem se probudil docela brzo, ale vůbec se mi nechtělo vstávat. Nejradši bych zůstal v posteli a nic nedělal.   Musím postavit to podělaný letadlo na boku týhle podělaný lodi, a ještě s ním odletět. Za mojí špatnou náladou byla jen únava z předchozího dne. Bolely mě hlavně záda a ruce, jako kdybych v životě pořádně nepracoval a pak jsem celý den tahal železné žebříky úzkou chodbou. Touha opustit ostrov ale byla silnější než moje vrozená lenost. Za notného přemáhání se mi povedlo vylézt z postele, opláchnout se v moři, které díky bohu, bylo zase o něco teplejší a nasnídat se.   Měl jsem pečlivě sestavený plán prací, které bylo…

  • Průvodce moderního trosečníka

    Kapitola 44

    Dvanáctý den, druhý měsíc   Posnídal jsem nějaké naložené ovoce zapíjel to vínem s kolou, bez koly. Ovoce bylo naložené v cukru a díky tomu chutnaly všechny kousky stejně. Všechno bylo sladké a gumové a já nevěděl, jestli jím švestku, nebo kus asfaltu. Lehce kyselé víno mi pomáhalo tu chuť vyrovnat, ale byl to prohraný boj. Vzpomněl jsem si na svůj plán s rybou na grilu a na chvíli se zasnil, jak jsem si představoval, že jím grilovanou rybu, pokapanou citrónem a servírovanou s francouzskými bramborami. Bylo to sice lákavé, ale měl jsem moc práce, takže jsem rybolov nechal až na odpoledne.   Nebo na večer. Nebo třeba za měsíc. Podle toho, kdy budu…

  • Průvodce moderního trosečníka

    Kapitola 43

    Stále jedenáctý den, druhý měsíc   Zatímco v lodi bručel benzínový generátor a nabíjel Teslu, já věnoval volný čas studiu materiálů k letadlu. Začal jsem obecnými pokyny k provozu, přes podrobnou technickou dokumentaci až po návod na sestavení. Návod jsem pročetl hned několikrát až jsem měl pocit, že bych letadlo dokázal sestavit se zavázanýma očima. To se mohlo brzy hodit, vzhledem ke zkracujícím se dnům.   Ale zatím mi to je k ničemu, dokud nevymyslím, kde postavím startovací dráhu. Díval jsem se z lodi ven na kamenitou pláž a bylo mi jasné, že to nepůjde. Mezi všemi těmi kameny bylo nemožné najít kus rovné země, a i kdybych takový našel, na písku by se…

  • Průvodce moderního trosečníka

    Kapitola 42

    V jiné části tichého oceánu   Asi 500 kilometrů severozápadně od malého, nezajímavého ostrova s neaktivní sopkou, našla posádka lodi Wind Fighter další kontejner. Když námořníci kontejner vylovili z moře a uložili na palubě, pečlivě ho zkontrolovali. Bezpochyby to byl kontejner z lodi Green Dawn.   “Vždycky mě překvapí, že ty krámy, tak hezky plavou. A zvlášť po takový době od ztroskotání” prohlásil kapitán lodi, když s prvním důstojníkem procházel kolem nejnovějšího přírůstku.   “Jo, není to špatný. Ani to, že jsme našli už … ” rychlý pohled do papírů “… sto padesát kontejnerů”. První důstojník, původem z Holandska svojí výškou převyšoval zbytek posádky a často byl terčem přátelsky míněných vtipů na svoji postavu. Tentokrát…

  • Průvodce moderního trosečníka

    Kapitola 41

    Jedenáctý den, druhý měsíc   Rozhodl jsem se pro jistotu ještě jednou důkladně otestovat finální recept na palivo. Zajímalo mě, jak se motor bude chovat při dlouhodobé zátěži, jestli se nebude přehřívat a podobné věci. Spíš se mi nechtělo nic dělat a byla to z mé strany trochu výmluva, ale další testování palivové směsi určitě na škodu nebylo. Když už jsem nedokázal vymyslet, k čemu užitečně použít vyrobenou elektřinu, rozhodl jsem se pro nabíjení Tesly. Věděl jsem, že se benzínovým generátorem nabije jen o pár procent, ale bylo to lepší než nic. A mohl bych si pustit aspoň rádio.   Byl bych moc rád, kdyby mě všichni ti samozvaní ekologové viděli,…

  • Průvodce moderního trosečníka

    Kapitola 40

    Osmý až desátý den, druhý měsíc   Dalších tři dny jsem strávil mícháním technického benzínu s olivovým olejem a testováním vzniklé směsi. A můžu vám říct, že je to stejně zajímavé, jako to zní. Ano, vůbec. Asi si říkáte, proč jsem lil olivový olej do benzínu, že vy to se svým fordem takhle na tankovací stanici neděláte. Problém je v tom, že v normálním benzínu je plno aditiv, aby motor hezky běžel. Nemluvím teď o mazání, o to se stará olej v motoru. Tedy většinou. Někteří majitelé starších aut jsou tak ohleduplní, že mažou i parkovací místa, kde stojí. Do benzinu se přidávají aditiva, aby se správně spaloval, aby se nezanášel…

  • Průvodce moderního trosečníka

    Kapitola 39

    Sedmý den, druhý měsíc   Ráno mě ruka ještě dost bolela. Vlastně bolela víc než den předtím, ale to jsem tušil, nebo spíš doufal, že je normální. Místo, kam mě zasáhla roztočená tyč, přes noc získalo tmavě modrou barvu a otok se vůbec nezmenšil. Neměl jsem žádné léky ani masti (*kromě husího sádla), tak mi nezbylo, než poraněné místo pomazat tou nejsilnější pálenkou, kterou jsem našel. Vypadalo to, že se nic neděje a jen plýtvám cennými zdroji, ale po několika minutách se místo začalo příjemně prohřívat. Opět jsem ruku převázal a položil do závěsu na krku. Před tím jsem ale vyzkoušel, jestli jsem schopný rukou provádět aspoň jednoduché úkony. Zkusil…

  • Průvodce moderního trosečníka

    Kapitola 38

    Šestý den, druhý měsíc   Další ráno, další deštivé probuzení. Čekalo mě běhání v dešti a studená snídaně. Už mě ten stereotyp začínal docela nahlodávat.   Jestli se odtud dostanu, přestěhuju se někam na poušť, kde nikdy neprší. Nebo na Aljašku, někam kde pořád jen chumelí. Nebo klidně na Měsíc. Hlavně když tam nebude pršet. Byla to lákavá představa, ale zjišťoval jsem, že bych si nedokázal vybrat. Na poušti je moc teplo, na Aljašce moc zima. Takže mi z toho jako vítěz vyšel Měsíc, tam je to půl na půl. Vody je tam možná víc než na poušti. A taky tam není takový smog jako v Dallasu. Měl jsem tedy vybráno a byl…